Dva bílé koně

Josef Zíma

DVzpomínám slzy roně, že jsem měl
dva bílé koně E7nádherné.
ASním s otevřenou pusou,
jak jsem tím tvou hlavu rusou Dzmát, ó zmát.
GDlouho A7jsem tě pak měl Drád,
Gže ses Emdala opít
HmhudF#mbou Emjejich A7kopyt.
Jenom že jak čas běží, vplet se koním do otěží,
jsou ty tam. Vím, že mi nepomůže
náhradou ti rudé růže dát, ó dát.
Už jen marně tě mám rád,
ty ses dala opít rytmem koňských kopyt.
Pátrám, teď slzy roním, kdo dal tuhle sílu koním
cínovým. Že svůj svět dětských hraček,
i když byl jen za pár kaček, nedáš, ó, nedáš.
Kdo ví, jaké cesty hledáš,
proč ses dala opít falší koňských kopyt.
Dnes ať už jak chci brečím, z pohádek tě nevyléčím,
vzal to nešť. Snem, ve kterém jsem klopýt,
bude mi znít místo kopyt déšť, jen déšť, jen déšť...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:56.304+00:00
Výsledky hledání: